Vizuální historie pandemií

Zdroj: Pixabay

Převzato původní text

Oponentura:
Štěpánka Tomášová, buněčná biologie, Přírodovědecká fakulta UK

Epidemie infekčních nemocí provází lidstvo od nepaměti a nové se objevují často i v moderní době. Ne každé onemocnění však dosáhne úrovně pandemie jako nákaza COVID-19.

Historie pandemií

PAN.DEM.IC – PANDEMIE (nemoci) – zasáhne celou zemi nebo svět
Death toll – počet obětí

Výčet nemocí:

  • Antoninovský mor
  • Justiniánský mor
  • Japonská epidemie neštovic
  • Černá smrt (dýmějový mor)
  • Neštovice 
  • Velké morové epidemie v 17. století – (v průběhu 17. a 18. století, několik velkých morových ran zpustošilo města napříč Evropou)
  • Velké morové epidemie v 18. století 
  • 6 pandemií cholery 
  • Třetí morová pandemie
  • Žlutá zimnice
  • Španělská chřipka 
  • Ruská chřipka
  • HIV/AIDS
  • Asijská chřipka
  • Hongkongská chřipka
  • SARS
  • Prasečí chřipka
  • Ebola
  • MERS
  • Nový koronavirus (COVID-19)*

*od 11. března je oficiálně veden jako pandemie dle Světové zdravotnické organizace (WHO), je těžké odhadnout dopady nemoci COVID-19, protože je pro medicínu nová a údaje stále přibývají

Počet obětí (od nejvyšší po nejnižší):

  • Černá smrt (dýmějový mor) – mor pochází z krys a rozšířil na člověka prostřednictvím infikovaných blech, propuknutí nemoci vymýtilo 30–50 % evropské populace. Trvalo více než 200 let, než se populace znovu obnovila.
  • Neštovice – neštovice zabily dle odhadů 90 % domorodých obyvatel Ameriky. V Evropě na začátku 18. století neštovice zabily 400 000 lidí ročně. První očkování vůbec bylo vyrobeno právě proti neštovicím.
  • Španělská chřipka
  • Justiniánský mor – počet obětí tohoto moru je stále diskutován, zatímco se objevují nové informace. Mnozí ale mají za to, že pomohl urychlit pád Římského impéria.
  • HIV/AIDS
  • Třetí morová pandemie
  • Mor Antoninus
  • Velké morové epidemie v 17. století
  • Asijská chřipka
  • Ruská chřipka
  • Hongkongská chřipka
  • 6 pandemií cholery – Série pandemií cholery v 18. století zabily miliony lidí. Neexistuje však přesný odhad počtu obětí.
  • Japonská epidemie neštovic
  • Velké morové epidemie v 18. století
  • Prasečí chřipka
  • Žlutá zimnice
  • Ebola
  • Nový koronavirus
  • MERS
  • SARS

Historie pandemií

Infekční nemoci putovaly s lidmi od počátku věků, už když lidé obsazovali svět. I v současné době se epidemie objevují téměř konstantně, i když ne každá se změní v pandemii jako COVID-19.

Dnešní vizualizace nastiňuje některé nejsmrtelnější pandemie historie, od Antoninovského moru až po aktuální COVID-19.

Časová osa historických pandemií

Nemoci trápily lidstvo od počátku věků – jsou naší smrtelnou vadou. Rozsah a šíření těchto nemocí však dramaticky vzrostl až po výrazném posunu k zemědělskému typu života.

Obchodování vytvořilo nové příležitosti pro interakce lidí a zvířat, které urychlily šíření nemocí. Malárie, tuberkulóza, lepra, chřipka, neštovice a další se poprvé objevily během těchto let.

Pandemie vznikaly s vyšší pravděpodobností s tím, jak se společnost stávala více civilizovanou, větší města, exotičtější obchodní cesty a zvýšený kontakt mezi různými národy, zvířaty a ekosystémy, to všechno přispělo k šíření nákazy. 

Zde jsou některé z hlavních pandemií, ke kterým došlo v průběhu času:

Slovníček:
Believed to be either smallpox or measles – má se za to, že původcem byly neštovice nebo spalničky
Variola major virus – variola major – pravé neštovice
Rats, fleas – krysy, blechy
Mosquitoes – komáři
Pigs – prasata
Chimpanzees – šimpanzi
Bats, civets – netopýři, cibetky
Bats,camels – netopýři, velbloudi 

Believed to H2N2 avian origin – má se za to, že H2N2 (ptačí původ)
Unknown possibly pangolins – neznámý, je možné že luskounovití
Poznámka: Mnoho z výše uvedených čísel úmrtí představuje nejlepší odhady na základě dostupných výzkumů. Některé pandemie, například Justiniánský mor, jsou předmětem diskuse na základě nových důkazů.

Nemoci a pandemie se v lidské historii vytrvale drží, ale je tu jeden pozitivní trend – postupné snižování úmrtnosti. Zlepšení zdravotní péče a porozumění faktorům, které napomáhají vzniku pandemie, se staly účinnými nástroji ke zmírnění jejich dopadu.

Hněv bohů

V mnoha starověkých společnostech lidé věřili, že duchové a bohové sesílali nemoci a pohromy na ty, kteří si zasloužili jejich hněv. Toto nevědecké vnímání často vedlo ke katastrofálním reakcím, což vyústilo ve smrt tisíců, ne-li milionů.

V případě Justiniánského moru vysledoval byzantský historik Prokopios z Kaisareie původ moru (bakterie Yersinia pestis) z Číny a severovýchodní Indie přes pozemní a námořní obchodní cesty do Egypta, kam pronikla do byzantské říše přes středomořské přístavy.

Navzdory své zjevné znalosti geografie a obchodu, Prokopios dával za vinu rozšíření nemoci císaři Justiniánovi. Prohlásil, že je buď ďábel, a nebo že jeho chování vyvolalo Boží trest. Někteří historici zjistili, že tato událost mohla přerušit snahy císaře Justiniána o sjednocení západních a východních částí římské říše a vedla k začátku takzvaného temného věku.

Naštěstí se lidské porozumění příčinám nemocí zlepšilo. Následkem toho se významně zlepšila reakce na moderní pandemie, byť můžou být stále pomalá a neúplná.

Zavlečení nákazy

Zavádění karantény začalo během 14. století ve snaze ochránit pobřežní města před morovými epidemiemi. Obezřetné přístavní úřady požadovaly, aby lodě přijíždějící do Benátek z infikovaných přístavů zakotvily na 40 dní před vyloděním – původ slova karanténa je z italského „quaranta giorni“, neboli 40 dní.

V Londýně v polovině 19. Století se po vypuknutí cholery poprvé lidé spolehli na geografii a statistickou analýzu. V roce 1854 dospěl Dr. John Snow k závěru, že se cholera šíří znečištěnou vodou a rozhodl se zobrazit údaje o úmrtnosti v okolí přímo na mapě. Tato metoda odhalila koncentraci případů kolem konkrétní pumpy, ze které lidé čerpali vodu.

Přestože interakce vytvořené obchodem a městským stylem života hrají klíčovou roli, schopnost konkrétních mikroorganismů vyvolat onemocnění také řídí trajektorii pandemie.

Sledování infekčnosti

Vědci  ke sledování infekčnosti nemoci používají základní opatření zvané reprodukční číslo – známé také jako R0. Toto číslo nám říká, kolik průměrně lidí nakazí jedna nemocná osoba.

R0 (základní reprodukční číslo) nemocí
Míra toho, kolik průměrně lidí nakazí jedna nemocná osoba
Influenza – chřipka
Mumps – příušnice
Rubella – zarděnky
Measles – spalničky

Spalničky jsou nejvíce nakažlivou nemocí, jejich R0 je někde mezi 12-18. To znamená, že každá jednotlivá osoba může průměrně nakazit mezi 12 a 18 lidmi z neočkované populace.

I když jsou spalničky nejvíce virulentní, očkování a kolektivní imunita mohou omezit šíření nemoci. Čím více je společnost vůči nemoci imunní, tím je méně pravděpodobné její rozvinutí, proto je očkování zásadní prevencí proti opětovnému výskytu známých a léčitelných chorob.

Je těžké spočítat a předpovědět skutečný dopad nemoci COVID-19, neboť její pandemie nyní probíhá a vědci se stále dozvídají více o tomto novém koronaviru.

Urbanizace a šíření nemoci

Dostali jsme se zpět na začátek – k nárůstu globálního propojení a interakcí jakožto hnací síly pandemie. Z malých kmenů lovců a sběračů k metropolím, lidské závislosti na ostatních na jedné straně a příležitostem k šíření nemocí na straně druhé.

Urbanizace rozvojového světa přivádí více a více obyvatel venkova do hustě obydlených čtvrtí, a zatímco populace roste, klade větší tlak na životní prostředí. V posledním desetiletí se zdvojnásobilo množství osobní letecké dopravy. Tyto trendy mají významný dopad na šíření infekčních onemocnění.

Organizace a vlády po celém světě požadují po občanech udržování sociálního odstupu, aby zpomalili míru šíření infekce. Digitální svět zatím umožňuje lidem zachovat propojení a obchod jako nikdy předtím. 

Poznámka editora: Pandemie nemoci COVID-19 je v rané fázi a je zjevně nemožné předvídat budoucí dopady. Tento příspěvek a infografika mají za cíl poskytnout historický kontext a budeme jej postupem času aktualizovat, abychom zachovali jeho přesnost.

Zpracováno ve spolupráci s Cover Story