Jak bojovat s epidemií?

Epidemie nebo pandemie?

Do 11. března 2020 se v souvislosti s výskytem onemocnění COVID-19 mluvilo o epidemii. V současnosti se však již jedná o pandemii, jak prohlásila Světová zdravotnická organizace. Jaký je mezi těmito pojmy rozdíl a co to pro nás znamená?

Epidemie je hromadný výskyt onemocnění, který svým počtem nakažených výrazně převyšuje běžný výskyt daného onemocnění na určitém území v určitou dobu. Oproti tomu pandemie je rozsáhlý epidemický (tedy hromadný) výskyt infekčního onemocnění, který postihuje státy několika kontinentů. Infekční onemocnění se tedy při pandemii šíří vesměs celosvětově a má globální dopad. Při pandemii je proto nezbytná mezinárodní spolupráce a opatření sloužící k boji proti nákaze musí být většího rozsahu než při epidemii.

Jak rychle epidemie onemocnění COVID-19 roste?

Velký a hlavně rychlý nárůst počtu případů nakažených koronavirem má několik důvodů:

·  Onemocnění se velmi snadno šíří kapenkámi, případně kontaminovanými předměty (viz cesta přenosu).

·  Inkubační doba je poměrně krátká, v rozmezí dvou dnů až dvou týdnů.

·  Šíření nákazy usnadňuje shromažďování osob v dopravních prostředcích, na kulturních akcích apod.

·  Šíření infekce urychluje letecká, automobilová či vlaková doprava.

·  Jeden nakažený člověk nakazí dvě až tři další osoby (tzv. základní reprodukční konstanta R0 = 2 až 3), navíc existují i tzv. superpřenašeči, kteří dokážou nakazit i mnohem více osob.

·  Onemocnění mohou přenášet i osoby v inkubační době, tedy v období, kdy ještě nevykazují příznaky infekce.

·  Rozvoji epidemie přispívá pravděpodobně také přenos kontaminovanými předměty.

Z čeho mají odborníci obavy, i když jsou zatím v ČR nakažených jen desítky až stovky? Jaká jsou rizika epidemie či pandemie?

Přestože v ČR není současný počet případů COVID-19 tak dramatický jako například v Itálii, lze předpokládat jeho výrazný nárůst. Nákaza se v České republice objevila asi o dva týdny později než v Itálii, tudíž pravděpodobně je v tuto chvíli značná část nakažených ještě v inkubační době.

Jelikož jedna nakažená osoba dokáže nakazit několik dalších jedinců, lze bez zavedení vhodných opatření (tzv. protiepidemická opatření) očekávat až explozivní nárůst počtu případů. To znamená, že nakazí-li jedna osoba další dvě, nakazí tyto dvě osoby další čtyři, ty následně dalších osm, poté šestnáct, třicet dva, šedesát čtyři…

Jakmile počet nakažených překoná určitou mez, může dojít k řadě problémů:

·  zátěž zdravotnického systému (nedostatek personálu, lůžek, zdravotnického materiálu, léčiv apod.)

·  vysoké finanční náklady na léčbu a veškerá opatření s výskytem nákazy spojená

·  nárůst počtu nemocných = náklady na nemocenské + absence v zaměstnání

·  nárůst mortality (počtu úmrtí)

·  ovlivnění infrastruktury státu

·  ekonomické dopady

·  vyvolání strachu, paniky a hysterie

Lze vývoj epidemie či pandemie ovlivnit či zcela potlačit?

Aby se šíření infekce omezilo či zcela zastavilo, je potřeba ovlivnit faktor, který rychlost a intenzitu epidemie značně ovlivňuje, a tím je základní reprodukční konstanta (R0), která udává počet nových nakažených, kteří se infikovali od jednoho nakaženého. Je ovlivněna třemi faktory:

·    doba trvání nákazy postiženého, tedy doba, jak dlouho nakažený potenciálně šíří infekci,

·   počet kontaktů s jinými osobami,

·    pravděpodobnost přenosu během jednoho kontaktu (udává způsob kontaktu).

Pokud je R0 vyšší než 1, vyhrává koronavirus. Cílem je tedy hodnotu R0 snížit pod 1. To lze provést zavedením řady různých opatření, tzv. protiepidemických opatření (viz Slovníček pojmů). Hlavní zásadou těchto opatření je omezit kontakt potenciálně nakažených osob s okolím. Čím více osob je pohromadě, tím roste možnost nákazy vyššího počtu jedinců, a čím těsnější je kontakt mezi osobami, tím větší je pravděpodobnost přenosu onemocnění.

Proč se vydala tak přísná opatření

To je důvod, proč Ministerstvo zdravotnictví vydalo přísná opatření zamezující konání hromadných akcí a zakázalo také výuku na školách. Tato opatření spolu s izolací nemocných a karanténou osob podezřelých z nákazy (viz Karanténa) mohou růst epidemie výrazně zpomalit. Případy onemocnění, včetně těch s vážným průběhem, se rozloží v čase. Tím se sníží zátěž na zdravotnický systém, zlepší se zdravotní péče o nakažené, jelikož bude větší pravděpodobnost volných lůžek, a i zdravotnický personál bude mít více času a prostoru se pacientům věnovat.

Jedná se o opatření, která se zavádí ještě předtím, než se v dané oblasti případ objeví. V České republice již došlo ke komunitnímu přenosu nákazy, tudíž lze předpokládat, že takových případů bude více (viz Slovníček pojmů). Původní zdroj u komunitního přenosu nákazy však lze jen velmi těžko vystopovat, proto je třeba co nejvíce omezit kontakty lidí, kdyby náhodou byl ve společnosti nakažený jedinec. Jak prokázala dřívější studie se španělskou chřipkou, zavření škol má na zpomalení epidemie významný vliv. V aktuálním případě lze předpokládat, že by zavření škol mohlo snížit šíření infekce asi o 25 %. 

Jak mohou zavedená restriktivní (omezující) opatření ovlivnit vývoj epidemie, zobrazuje následující graf:

Aktivní vyhledávání

Kromě opatření stanovených Ministerstvem zdravotnictví se na zpomalení epidemie podílí také aktivní práce lékařů, zejména mikrobiologů, epidemiologů a infektologů. Ta spočívá zejména v aktivním vyhledávání nemocných či podezřelých z nákazy a ve stanovování karanténních opatření. 

Jelikož neexistuje specifická léčba infekce COVID-19 a prozatím nebyla vynalezena účinná vakcína, jsou přísná opatření zavedená Ministerstvem zdravotnictví jedinou a nejlepší možností, jak s epidemií aktuálně bojovat a jak ji potlačit. Zpomalení epidemie tak může navíc dát vědcům více času na vývoj vakcíny, rychlých diagnostických testů či účinných léků.

V následujících týdnech je proto potřeba se omezit, upravit své činnosti a zájmové aktivity, a hlavně se vyhýbat shromažďování osob. Je třeba mít na mysli, že dodržování stanovených pravidel je nejen ku prospěchu vlastnímu, ale ku prospěchu celé společnosti.

Spolupráce autorů z oborů Epidemiologie a matematického modelování epidemií