O koronaviru, prognózách a komunikaci. A jak se připravovat.

(Článek je původně poznámkou na facebooku autora)

COVID mě po dlouhé době dohnal na Facebook. Nechci zbytečně přispívat k přehlcení aktuálními zprávami (Nový nakažený v Podolí! Přes 100 mrtvých v Itálii!), takže tady je jedna „poznámka“, zato delší.


Co nás čeká

Epidemie se dají modelovat a informovaná odborná veřejnost zhruba ví, co může a nemůže nastat. Problém je, co a jak komunikovat veřejnosti. Zkušenost ukazuje, že přes běžná média není možné komunikovat pravděpodobnostní rozdělení, a je hrozně těžké komunikovat smysluplně nejistotu. V případě koronaviru to znamená zhruba tohle: Představte si tři různé scénáře:

  1. Díky reakci veřejnosti, zdravotníků, dohledávání kontaktů atd. se podaří epidemii zvládnout všude v Evropě mimo Itálii a počet případů v ČR bude v řádu nízkých stovek, možná tisíců.
  2. Šíření viru v zásadě není moc sezónní a reakce lidí bude dost nedostatečná; v takovém případě může nastat vrchol pandemie v Praze přibližně za 2,5–4 měsíce; v extrémním případě bude značná část populace současně nemocná a následky mohou být dost ošklivé.
  3. Šíření viru je dosti sezónní a reakce lidí dostatečná nebude; v takovém případě může nastat vrchol epidemie na podzim až v zimě; problémy mohou být o něco menší; čím více se nákaza „rozloží“ v čase, tím lépe.

Nepanikařte, ale zase neberte na COVID-19 na lehkou váhu.

Roman Price

Všechny uvedené možnosti jsou zcela reálné.

Dál si představte prostor všech možných scénářů mezi těmito – například situaci, kdy reakce ve formě sebe-izolace apod. začne být dostatečná teprve ve fázi, kdy jsou desítky tisíc nakažených. Navíc budoucí vývoj citlivě závisí nejen na mnoha parametrech šíření viru, které zatím známe jen se značnou nejistotou, ale hlavně v mnohém na kolektivním chování víceméně celého lidstva. Magické číslo „R0“, udávající počet nových nakažených na infikovaného v populaci s nulovou imunitou, není nějaká přírodní vlastnost viru. Bohužel tohle vše je, zdá se, nemožné stručně komunikovat.

Samozřejmě všichni chceme, aby nastalo něco v okolí scénáře 1. Ten je paradoxně nejpravděpodobnější; v případě, že reakce všech bude zdánlivě „přehnaná“ (a ti, kdo za ni budou zodpovědní, sklidí kritiku, když se přece nakonec nic tak hrozného nestalo!). Velkou část „očekávané hodnoty“ následků (nakažených, mrtvých, rozvratu ekonomiky, …) nicméně způsobují scénáře v okolí 2. a 3., obzvláště jejich extrémní verze; proto dává smysl se na ně připravovat, včetně například nákupu trvanlivých potravin (který je mimochodem společensky prospěšný; pokud by na nepříznivé scénáře došlo, lidé, kteří se předzásobili, budou snižovat nároky na potenciálně přetížené doručovací služby).

Bohužel, komplexita situace se v médiích a na sociálních sítích redukuje do jakýchsi dvou narativů: „zbytečná hysterie“ vs. „nevěřím uklidňování, to vypadá špatně“. Zdá se, že v ČR se do této polarizace ještě míchá politika, pseudo-odborná snaha poukazovat na bulvární média vytvářející senzaci apod. (V US se do toho zase míchá sentiment k Trumpovi.) Jistě, aby se „veřejnost“ chovala tak, jako by měl s jistotou nastat scénář 2., není ideální. Bohužel, přijde mi, že snaha „uklidňovat veřejnost“ nebo „hlavně zabránit panice“ a obecně snaha předejít situaci, kdy lidé dělají hloupé věci, v případě koronaviru

  • vede ke zjednodušením až za hranicí pravdivosti,
  • vede k podcenění vážnosti situace v řadě zemí.


Co tedy dělat

Jistě – nepropadejte panice. Doporučuji ke koronaviru vůbec nečíst poslední zpravodajství a ignorovat naprostou většinu diskusí na sociálních sítích. Základní doporučení dávají smysl. Taková ta klasika, kterou komunikuje WHO, stejně jako třeba Ministerstvo zdravotnictví:

  1. Kvalitně si myjte si ruce; v situacích, kde není voda s mýdlem, použijte dezinfekční gel.
  2. Předejděte kontaktu s lidmi, kteří mají teplotu nebo kašel.
  3. Pokud kýcháte nebo kašlete, kašlete do kapesníku, který vyhodíte.
  4. S kašlem či teplotou nechoďte mezi lidi.
  5. Necestujte do rizikových oblastí.

Je důležitější dělat základní opatření dobře než dělat něco navíc. Přesto, pokud chcete o něco snížit riziko pro sebe i ostatní, existuje řada dalších doporučení:

  1. Naplánujte, co byste dělali, pokud byste onemocněli vy nebo vaši blízcí. V případě pandemie se do nemocnic přednostně dostanou lidé s nejtěžším průběhem, není nereálné, že se o někoho s lehčím průběhem budete starat doma. WHO k péči o nemocné doma má návod pro zdravotníky, ale je snadno srozumitelný i pro laiky.
  2. Pokud trvale užíváte běžné léky, zásobte se ideálně na několik měsíců dopředu. V případě epidemie mohou být čekárny praktického lékaře vysoce nebezpečným prostředím. Existují i e-recepty.
  3. Vytvořte si nouzovou zásobu potravin, pro případ, kdy by bylo vhodné se na nějakou dobu izolovat; nejde o to, že by zkolabovalo zásobování potravinami, ale např. o to, že pokud vám v případě přetížení zdravotnického systému po telefonu lékař doporučí s mírným průběhem COVID-19 zůstat doma, je ideální, když budete skutečně moci zůstat doma. Pro rizikové skupiny může být zásadní možnost zůstat doma delší dobu.
  4. Doplňkem mytí rukou je utírat dezinfekčními ubrousky plochy, kterých se často dotýkáte, jako například obrazovka telefonu.
  5. Roušky snižují pravděpodobnost nákazy, pokud respirátor máte, dává jejich použití smysl. Podobně chirurgická rouška – není spolehlivou ochranou, ale snižuje pravděpodobnost nákazy. Naučte se je nasazovat a sundavat. Opačná tvrzení, například, že roušky či respirátory jsou obecně neúčinné, jsou částečně motivované snahou, aby široká veřejnost nevykoupila zásoby masek, které budou potřebovat zdravotníci. Nemyslím, že v současné situaci můžete někde snadno koupit masku, která by byla použitelná pro zdravotníky.

    Obecně je možné, že se EU / US přístup, že masky nejsou cool, ukáže jako doslova smrtonosná chyba. (V Číně, Koreji a na Taiwanu se klade na nošení masek všemi velký důraz.)

Seznam individuálních opatření mohl pokračovat třetí kategorií, zahrnující např. dostatečný přísun zinku. Dost možná jsou ale důležitější „kolektivní opatření“:

  1. Radikálně omezte situace, kde se může nakazit mnoho lidí najednou. Doporučuji nepořádat hromadné akce vevnitř, jakmile v ČR začne docházet ke „komunitnímu přenosu“, a raději i dřív (zhruba od druhé poloviny března).
  2. Riziko roste zhruba exponenciálně. To se týká i rizikovějších situací jako cestování.
  3. Nevystavujte riziku nejohroženější skupiny, tj. starší lidé a lidé se slabší imunitou.

Závěrem

Není to „jen horší chřipka“. Chřipce relativně rozumíme, existují vakcíny, tušíme, jak dobře se šíří, … V případě COVID je „tail risk“ větší kvůli nejistotě. V případě nejhorších, ale pořád bohužel velmi reálných scénářů může být COVID-19 nejhorší pandemií od španělské chřipky. V součastnosti WHO uvádí: „Globally, about 3.4 % of reported COVID-19 cases have died. By comparison, seasonal flu generally kills far fewer than 1 % of those infected.“ (pozn. : Toto číslo je složitě závislé na řadě parametrů, ale mezi běžnou chřipkou a COVID je rozdíl.) Připravovat se na špatné scénáře, i když mají pravděpodobnost jen v desítkách procent, je správná volba – obzvlášť, když to může přispět k tomu, že nenastanou.

Doplněno: V komentářích u některých sdílení se objevují dotazy, kdo jsem a z jakého odborného pohledu to píšu.

Stručně: předchozí text je pokus problém popsat komplexně z pohledu několika oborů. Jde o soukromý názor, nikoli stanovisko organizací, pro které pracuji. Zkoumám globální rizika a omezeně racionální agenty v FHI na univerzitě v Oxfordu. Nepracuji na bio-rizicích, ale kolegové ano. (Pokud by vás téma zajímalo víc, doporučuji např. rozhovor s Cassidy Nelson na téma, jak předejít ne téhle, ale příští pandemii –
zde). Z výzkumu, který dělám přímo já, je relevantní problematika racionálního a iracionálního rozhodování; epidemiologii jsem nestudoval, ale studoval jsem komplexní sítě a občas na konferencích zabloudím na přednášky z epidemiologického modelování.

Autor zkoumá globální rizika na univerzitě v Oxfordu

Odkaz na samotný příspěvek naleznete zde