Jak je to s pracovní povinností?

Zdroj: Pixabay
Zdroj: Pixabay

Ukládání pracovní povinnosti či pracovní výpomoci

V souvislosti s vyhlášením nouzového stavu (nouzový stav je jedním z krizových stavů) se ve veřejném prostoru diskutují především opatření v oblasti cest do a ze zahraničí, opatření na státních hranicích či opatření v oblasti školní docházky. Pravděpodobně už není nikdo, kdo by neslyšel o opatření o zákazu kulturních, sportovních a dalších akcí.

Úkolem tohoto článku je však upozornit na jiný aspekt nouzového stavu, a to je ukládání pracovní povinnosti či pracovní výpomoci ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon. Na rozdíl od shora uvedených opatření, výkon pracovní povinnosti či pracovní výpomoci vyžaduje aktivní konání ze strany dotčených osob. Článek neobsahuje komplexní informace, jeho cílem je pouze stručně přiblížit zákonné možnosti užití těchto právních institutů.

Pracovní povinností se ve smyslu ust. §2 písm. d) krizového zákona rozumí povinnost fyzické osoby vykonávat po nezbytně nutnou dobu určenou práci, která je nutná pro řešení krizové situace a kterou je tato osoba povinna konat v místě určeném orgánem krizového řízení.

Pracovní výpomocí se pak ve smyslu ust. §2 písm. e) krizového zákona rozumí povinnost fyzických osob vykonávat jednorázové a mimořádné úkoly nezbytné pro řešení krizové situace, které jsou povinny konat v místě určeném orgánem krizového řízení.

Oba právní instrumenty jsou velice podobné, přičemž rozdíl mezi nimi je zejména v tom, že pracovní výpomoc se vztahuje na vykonání jednorázových mimořádných úkolů.

Jde o nucené práce?

Přestože se na první pohled může zdát, že jde o tzv. nucené práce, které jsou v rozporu s jedním ze základních práv zakotveným v Listině základních práv a svobod (čl. 9 odst. 1 Listiny), tedy že nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám, není tomu tak. Právě článek 9 Listiny dále v odst. 2 zakotvuje výjimky, a to pro službu vyžadovanou na základě zákona v případech živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí (čl. 9 odst. 2 písm. c)), a dále zakotvuje výjimku na jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.

Nařídit ukládání pracovní povinnosti a pracovní výpomoci je dle ust. § 6 odst. odst. 1 písm. c) v době trvání nouzového stavu oprávněna vláda. Pracovní povinnosti i pracovní výpomoc může být uložena jen na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu.

Ze stránek vlády České republiky můžeme vyčíst, že k nařízení ukládání pracovní povinnosti již došlo, kdy konkrétně po dobu platnosti nouzového stavu v souvislosti s výskytem epidemie koronaviru SARS CoV-2 byla uložena pracovní povinnost studentům v denní formě studia vyšších odborných a vysokých škol v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku, sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost nebo v programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku s cílem zajistit poskytování péče v zařízeních sociálních služeb. Odkaz na vládní nařízení

Jak by to tedy mělo konkrétně probíhat a jsou nějaké výjimky?

Podle ust. § 31 odst. 5 krizového zákona obsah, rozsah a místo prací v rámci pracovní povinnosti v době nouzového stavu a stavu ohrožení státu stanoví fyzické osobě hejtman pracovním příkazem. Pracovní příkaz obsahuje jméno, příjmení, datum narození a bydliště, den a místo nástupu pracovní povinnosti, druh práce, předpokládanou délku plnění povinnosti, poučení a označení orgánu, který pracovní příkaz vydal.

V případě, že dotčená osoba není ze zdravotních důvodů schopna uloženou pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc konat, může plnění povinností odmítnout. Zejména jde o situace, kdy by plněním uložených povinností ohrozila život nebo zdraví vlastní nebo jiných osob. Zdravotní nezpůsobilost by měla být doložena lékařským posudkem, který vystaví zdravotnické zařízení určené orgánem, jenž pracovní příkaz vydal, resp. uložil pracovní výpomoc.

Od pracovní povinnosti a pracovní výpomoci jsou podle ust. § 32 odst. 2 krizového zákona osvobozeny osoby ve věku do 18 let a od 62 let, dále osoby zdravotně nezpůsobilé k výkonu požadovaných druhů práce, osoby invalidní ve třetím stupni, ženy a osamělí muži pečující o dítě do 15 let věku, těhotné ženy apod. Orgán krizového řízení (vláda ČR, ministerstva a ostatní správní úřady, ČNB, orgány krajů, obcí a určené orgány s územní působností, které ve prospěch svého zřizovatele zabezpečují analýzu a vyhodnocení možných ohrožení jeho bezpečnosti, plánování, organizování, realizaci a kontrolu činností prováděných v souvislosti s případnými opatřeními a řešením krizových situací) může osvobodit od pracovní povinnosti a pracovní výpomoci také osoby, kterým by v tom bránila důležitá okolnost, jejíž opominutí by mohlo vést k ohrožení života, zdraví nebo majetku, přičemž závažnost „důležité okolnosti“ posuzuje daný orgán krizového řízení.

Kontrola a sankce

Pakliže se na fyzickou osobu nevztahují výše uvedené výjimky nebo není orgánem krizového řízení od povinností osvobozena, je ve smyslu ust. § 31 odst. 3 písm. d) krizového zákona povinna vykonávat uloženou pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc.

Na dodržování krizového zákona a jeho prováděcích předpisů, tedy i na dodržování povinnosti vykonávat pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc, jsou v mezích své působnosti oprávněny dohlížet orgány krizového řízení.

Fyzická osoba, která v době krizového stavu poruší povinnost vykonávat uloženou pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc, se dopustí přestupku, za který lze uložit pokutu do výše 50.000 Kč (§ 34 krizového zákona).

Je výkon pracovní povinnosti zdarma?

Za vykonání pracovní povinnosti nebo pracovní výpomoci náleží fyzické osobě peněžní náhrada, kterou je povinen vyplatit příslušný orgán krizového řízení, který rozhodl o uložení povinnosti. Peněžní náhrada se vyplácí do 6 měsíců od ukončení nebo zrušení krizového stavu, v jehož důsledku nárok na peněžní náhradu vznikl.

Na závěr je ještě potřeba uvést, že pracovní povinnost nebo pracovní výpomoc může být uložena jak osobě nezaměstnané, tak osobě zaměstnané. Podle ustanovení § 29 odst. 6 krizového zákona se výkon uložené pracovní povinnosti a pracovní výpomoci považuje za jiný úkon v obecném zájmu, což ve vztahu k příslušným ustanovením zákoníku práce znamená, že zaměstnanci náleží pracovní volno.

Jiří Svintek, advokát, advokátní kancelář Jiří Svintek v Písku