Komentář: Zdržujeme!

Zdroj: http://www.tasteofcinema.com/

Ve známé scéně ze Sedmé pečeti hraje von Sydow šachy o vlastní život proti Smrťákovi. Je to starý film a kdo ho viděl, možná neví proč rytíř partii přijal. Ne, neměl šanci vyhrát. Ale mezitím, co hraje, zdrhají Smrťákovi z očí jeho blízcí.


Od Třicetileté války, kdy se Sedmá pečeť odehrává, naše technika dost pokročila a už se držíme docela obstojně. Teď ale potřebujeme hrát tak, aby Smrťákovi stačili zdrhnout právě ti naši blízcí, kteří se sotva belhají. Zdržovat, taktizovat a hrát podle pravidel je to nejlepší, co v tuhle chvíli můžeme udělat.

Jsem mladý rebel a nechci hrát podle pravidel. Co mi teda od Covid19 hrozí?

smrtnost koronaviru v jednotlivých věkových kategoriích (procento z nakažených)

Přímo jen málo, kromě pokuty např. za porušení karantény. Úmrtnost i komplikace jsou u mladých zdravých lidí vzácné, i tak ale častější a horší než u chřipky. Ovšem kromě toho ti horzí taky to, že pokud se ti stane něco, co by vyřešilo pár dní v nemocnici, tak tam pro tebe nebude, pane Rebele, místo! Nebo doktoři nebudou mít čas.  Ne, že by vás zachránit nechtěli, to ne! Jen k tomu budou chybět kapacity

Dobře. Hraju podle pravidel. Vyhnu se nákaze? 

Možné to je. Aby se jedinec 100% vyhnul nákaze, musel by se zcela izolovat od okolí a nepřicházet s nikým do kontaktu, což většinou není možné. Existuje také jistá pravděpodobnost, že i přes kontakt s nemocným, nedojde k nákaze.
Covid-19, podobně jako jiná infekční onemocnění, zřejmě nepostihuje každého. To potvrzuje extrémní zkušenost z lodi Diamond Princess. Loď Diamond Princess byla od 3. února 2020 v karanténě právě kvůli výskytu koronaviru. Přestože byli cestující dlouhou dobu vystaveni vysoce infekčnímu prostředí, nakazilo se zde 696 pasažérů, což je 19 % ze všech osob na lodi. Sedm z nich později zemřelo. Na druhou stranu už jsme v situaci, kdy Covid-19 nelze zastavit. Dřív nebo později bude všude kolem nás. Pak samozřejmě karanténní opatření ztratí smysl. Ale v té době už na něj snad budeme připraveni.

Čekáme tedy na lék? Vakcínu?

Lék a vakcínu samozřejmě toužebně vyhlížíme, vědecké týmy na jejich vývoji intenzivně pracují. Než se však lék nebo vakcína stanou dostupnými, musí projít řadou klinických studií, aby se ověřila jejich účinnost a bezpečnost. A takové studie trvají i v nejlepším případě několik let. Je tedy potřeba si počkat. Jelikož aktuálně nemí lék k dispozici, jsou jedinným účinným prostředkem v boji s Covid-19 zavedená restriktivní opatření.  V kontrastu s tím je fakt, že karanténní opatření zdrží epidemii maximálně o jednotky týdnů, spíš o dny. 

Tak proč odkládat něco, co stejně přijít musí? 

Aby zdravotnický systém získal více času a mohl na nárůst nemocných pacientů lépe reagovat. Určitá část nakažených vždycky bude potřebovat hospitalizaci, případně ventilátory či intenzivní péči. Bude jich víc, než máme prostředků. Pokud šíření viru podržíme a nakaženým tak umožníme se “prostřídat”, dostane se na všechny. Pokud ne, budou muset v nemocnicích rozhodovat, kdo dostane přednost. Zde je model rychlého kontra pomalého průběhu epidemie z pohledu omezených kapacit zdravotnictví. Rychlý průběh zvýší okamžitou poptávku po zdravotních sluźbách, ale taky zároveň sníží možnosti je poskytovat – právě o nakažené zdravotníky.

Hm. Hezké video. A proč si myslíte, že to bude fungovat?

Podobnou zkušenost už máme. Se španělskou chřipkou ji popisuje článek Hatcheta & all z roku 2006 v PNAS. Autoři porovnávali smrtnost španělské chřipky v různých amerických městech v závislosti na tom, jak rychlá a přísná byla zavedená karanténní opatření.  Ukázková jsou chřipková tsunami v Philadelphii vs. mnohem mírnější průběh v St. Louis:

Philadelphie měla první prokázanou nákazu 17. září; karanténní omezení zavedla 3. října.
V St. Louis byl první nakažený spatřen 5. října a již dva dny poté už bylo zavřené prakticky všechno, od hospod přes tančírny až po kostely. 

Výsledek byl viditelný. Statisticky to znamenalo téměř polovinu ušetřených životů (celkově ve Philadelphii na španělskou chřipku 719 úmrtí na 100 000 obyvatel, v St. Louis 347 na 100 000. 

Každé infekční onemocnění se v něčem liší a nikdy nelze se 100% jistotou říct, že nějaké zavedené opatření je zcela jednoznačně účinné. Lepší je ale zkusit něco než nic. Máme důvod být přesvědčeni, že ve 21. století bude počet životů zachráněných zdržovací taktikou zřejmě ještě vyšší. Na začátku 20. století neměly nemocnice dost dobrou možnost nakažené zachraňovat ani ve chvíli, když bylo dost kapacit – příslušné přístroje, zmírňovací léky a postupy chyběly tak jako tak. Dnes naopak šance přežít závisí právě na kapacitě zdravotního systému a možnosti dodávat rychle a kvalitně péči. Proto nesmíme nechat tento systém zahltit.  

Jestli tehdy tato opatření fungovala, lze předpokládat, že budou fungovat i nyní. 

Rizika si uvědomuji, přesto bych si rád udržel svobodu

Ano, výborně. Právě občané vážící si svobody nade vše budou muset dohlédnout, aby byla omezení řádně demontována. Vždy co nejrychleji, ovšem až ve chvíli, kdy ztratí svůj smysl. A tím teď je chránit zranitelné. 

Kam dál?

Domů. Do online světa. Do přírody. Anebo do facebookové události ZDRŽUJEME.

Autor: Aleš Antonín Kuběna, systemová biologie a biostatistika, Farmaceutická fakulta UK, Akademie věd ČR

Oponent: Petra Polcarová, epidemiologie, Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany