Slovníček pojmů

Epidemiologický slovníček

V souvislosti s informacemi o novém koronaviru se setkáváme s řadou epidemiologických a mikrobiologických pojmů, které slouží k popisu výskytu a šíření nového koronaviru či popisují jeho vlastnosti. Zde jsou nejdůležitější pojmy:

COVID-19 – onemocnění způsobené virem označovaným jako 2019-nCoV, který se poprvé objevil v roce 2019 v čínské provincii Wu-chan (více viz sekce O viru).

Epidemie – hromadný výskyt onemocnění, který svým počtem nakažených výrazně převyšuje běžný výskyt daného onemocnění. U onemocnění s krátkou inkubační dobou (kam lze zařadit i koronavirové infekce) se jedná o epidemii explozivní, tedy s náhlým prudkým nárůstem případů.

Incidence – počet nových případů onemocnění (na daném území během určité doby).

Inkubační doba – doba od průniku patogenu (např. koronaviru) do organismu (člověka) po první projevy onemocnění. U každého může trvat různě dlouho. U nového koronaviru trvá od dvou dnů do dvou týdnů. Během inkubační doby nemá nakažená osoba příznaky onemocnění, ale může již nakazit osoby kolem sebe. 

Interhumánní přenos – přenos patogenu z člověka na člověka.

Izolace – oddělení nakažených jedinců od ostatních vnímavých osob. Cílem izolace je zabránit dalšímu šíření onemocnění. U méně závažných infekcí se nařizuje domácí izolace, u závažných infekcí se provádí povinná izolace ve zdravotnickém zařízení. 

Karanténa – oddělení osob podezřelých z nákazy od ostatních vnímavých osob. Osoby podezřelé z nákazy jsou lidé, kteří byli v kontaktu s nakaženou osobou či se vyskytovali v rizikové oblasti. Jelikož mohou být nakažení, musí se vyhýbat kontaktu s ostatními osobami, aby je případně také nenakazili. Karanténu je třeba dodržovat po dobu maximální délky inkubační doby, tedy doby, kdy lze s jistotou očekávat projev onemocnění (14 dní u COVID-19).

Komunitní přenos  nákaza člověka bez vazby na osoby, která navštívily oblasti s prokazatelným výskytem onemocnění.

Koronaviry – svůj název dostaly podle svého vzhledu (v elektronovém mikroskopu mají vzhled sluneční koróny). Existuje spousta druhů koronavirů, z nichž většina způsobuje onemocnění u zvířat (ptáků a savců). Aktuálně je známo 7 koronavirů, které způsobují onemocnění dýchacích cest u lidí. Většina onemocnění koronaviry u lidí probíhá mírně (jako rýma či nachlazení), avšak u osob s oslabenou imunitou, osob s chronickým onemocněním či u starších osob mohou způsobit i závažnější onemocnění. Jen vzácně vyvolávají lidské koronaviry tak závažné onemocnění, jako je těžký akutní respirační syndrom. V letech 2002 a 2012 byly objeveny dva koronaviry původně způsobující onemocnění zvířat, které byly přeneseny na člověka: SARS-CoV a MERS-CoV. V roce 2019 se objevil nový koronavirus 2019-nCoV.

MERS – název pochází z anglického Middle East Respiratory Syndrome. Infekce je způsobena koronavirem označovaným jako MERS-CoV, který se vyskytuje zejména na Arabském poloostrově. Významným zvířecím rezervoárem viru jsou dromedáři (velbloudi), kteří jsou v současnosti považováni za hlavní zdroj onemocnění lidí. Smrtnost u onemocnění MERS-CoV je kolem 35 %.

Nakažený jedinec – osoba, která se nakazila koronavirem a může ho šířit dál. Patří sem osoby jak během inkubační doby, kdy ještě nemají příznaky onemocnění, tak osoby nemocné, které příznaky onemocnění již vykazují.

Nemocnost = morbidita – poměr počtu nemocných osob k počtu všech osob vystavených riziku. Čím vyšší je nemocnost, tím vyšší je procento nemocných osob v populaci.

Ohnisko nákazy – zdroj nákazy a jeho nejbližší okolí.

Pandemie  hromadný (epidemický) výskyt onemocnění na území více států několika kontinentů. Dochází ke celosvětovému (globálnímu) šíření infekce.

Patogen (někdy označován jako etiologické agens) – původce infekčního onemocnění. Může jím být virus, bakterie, houba, prvok apod. Odtud patogenita – schopnost patogenu poškodit nakaženého člověka, tedy vyvolat u něj onemocnění.

Preventivní protiepidemická opatření – soubor opatření, která se zavádí ještě před výskytem infekčního onemocní. Slouží k zabránění jeho vzniku. Patří sem například: správně prováděná hygiena, průběžná dezinfekce, zvyšování imunity, ochrana hranic apod.

Protiepidemická opatření – hlavní zásady boje s infekčními chorobami. Jedná se o opatření, která slouží k omezení či zastavení šíření infekce. Cílem je snížit či zcela zamezit výskytu daného infekčního onemocnění. Dělí se na protiepidemická opatření preventivní a represivní.

Represivní protiepidemická opatření  soubor opatření, která se zavádějí při vzniku nákazy. Slouží k jejímu potlačení, zničení ohniska nákazy a zabránění jejímu dalšímu šíření. Patří sem například: včasná a správná diagnóza onemocnění, hlášení onemocnění, izolace nemocných, šetření v ohnisku nákazy apod. 

Rezervoár nákazy – živé a neživé prostředí, ve kterém patogen přežívá, množí se a vyvíjí. Člověk se z rezervoáru může nakazit. Např. u koronavirů mohou být rezervoárem zvířata (velbloudi, cibetky), od kterých se lidé případně nakazí. Oproti tomu zdroj nákazy je pouze živé prostředí (člověk nebo zvíře).

SARS – název pochází z anglického Severe Acute Respiratory Syndrome, tedy těžký akutní respirační syndrom. Onemocnění je způsobeno koronavirem označovaným jako SARS-CoV. V letech 2002–2003 onemocnělo touto infekcí 8 096 lidí, z nichž 774 osob zemřelo (smrtnost 10 %). Pravděpodobným zdrojem nákazy byli netopýři. Dále se nákaza šířila prostřednictvím infikovaných cibetek, fretek a mývalovitých psíků, kteří byli prodáváni ke konzumaci na trhu s živými zvířaty v Číně. Lidé se nakazili od těchto zvířat a následně se infekce šířila dále mezi lidmi (interhumánní přenos).

Smrtnost (letalita) – poměr počtu zemřelých na dané onemocnění k celkovému počtu postižených tímto onemocněním. Udává tedy procento nemocných lidí, kteří na dané onemocnění zemřou. (Vztahuje se pouze k nemocným lidem.)

Úmrtnost (mortalita)  ukazatel, který vyjadřuje počet úmrtí na dané onemocnění ve vztahu k počtu osob celé populace v určitém čase. Lze si ji představit jako incidenci úmrtí. Jedná se tedy o počet osob z celé populace (jak zdraví, tak nemocní), které na dané onemocnění umřou v určitém období. Přepočítává se obvykle na 100 000 obyvatel. (Vztahuje se k celé populaci.)

Virus – velmi malý nebuněčný organismus, který se množí pouze v živých buňkách, bez kterých nedokáže dlouhodobě přežívat. Je mnohem menší než bakterie a na rozdíl od bakteriálních infekcí, na infekce způsobené viry nepůsobí antibiotika. Je známo kolem 5 000 druhů virů, ale jen některé způsobují onemocnění u člověka.

Vnímavá osoba  osoba, která může onemocnět.

Základní reprodukční konstanta (R0) – počet osob, které se nakazí od jednoho nakaženého jedince (u nového koronaviru R0 = 2 až 3, to znamená, že jeden nemocný nakazí asi další dva až tři lidi).

 

Zdroje:

Státní zdravotnický ústav

GÖPFERTOVÁ a kol. Epidemiologie (obecná a speciální epidemiologie infekčních nemocí). Praha: Karolinum, 2006.